Historie festivalu
Jubileum - 20 let festivalu JMP
11. - 13. ročník (2001 - 2003)
Jako poctu nestorovi českých spisovatelů Josefu Štefanu Kubínovi (dožil se 101 roků a prý když mu bylo 100 let si poprvé koupil sáňky…) jsme začali v říjnu 1990 vymýšlet v Jičíně kulturní festival. Při hodnocení víkendové akce zvané Kubínův Jičín jsme 6. listopadu 1990 v zasedačcce ONV Jičín rozhodli ustavit festival jako pohádkový s názvem Jičín - město pohádky.
29. 7. 1991 jsme proto založili pohádkovou nadaci, která chtěla mj. "probudit a oživit duchovní hodnoty, humanitní cíle, postavit je do světla svobodného rozvoje se zvláštním zřetelem na rozvoj osobnosti dětí a mládeže, a to i dětí tělesně postižených. Vyjádřit naši vůli i schopnosti ke vzájemné i mezinárodní spolupráci v perspektivě sjednocené Evropy, do níž je nutno vstupovat rozvíjením nejlepších tradic historického národa střední Evropy".
Jako hlavní činnost zmíněné Nadace celookresního kulturního festivalu Jičín- město pohádky jsme si předsevzali:
- každoroční pořádání celookresního kulturního festivalu Jičín- město pohádky,
- zvláštní zřetel k mentální stimulaci zdravotně postižených dětí,
- výchovu k ekologickému myšlení (m.j. i ekologie dětské duše),
- spolupráci s obdobnými kulturními institucemi, zabývajícími se pohádkou, a veškerými asociacemi takového kulturního zaměření v zahraničí
Velkou důležitost pro popularizaci festivalu měly tiskovky, které jsme díky dobré spolupráci se spolkem Jičín v Praze pořádali v hlavním 
městě a později i v Hradci Králové. Na první z nich přišli herec a patriot Jičína Zdeněk Řehoř a spisovatel Vladimír Škutina, který byl za totality „prezidentovým vězněm“ v blízkých Valdicích. Vladimír Škutina pak v Lidových novinách uveřejnil sloupek „Jičínští nechtějí Rumcajsland“, ukazující na to, že pořadatelé pohádkového festivalu se nechtějí opírat pouze o nespornou popularitu Rumcajse, ale také o regionální pohádkové veličiny jako zmiňovaný J. Š. Kubín, K. J. Erben nebo L. Mašínová a další.
Obě osobnosti z tiskovky také byly velkými oporami prvního festivalového ročníku, stejně jako zpěvák Jaroslav Hutka, folklorní soubory,vernisáže dětských knih a loutek, jízdy s koníkem do pohádky, cesty pohádkovým lesem, písničky a divadla, karneval a diskotéka.
Také jazykové minisympozium o pohádce, výstava soch, večer pohádkových oper, filmy pro děti, výtvarné projevy dětí pod vedením manželů Lhotákových a ovšem nezapomenutelný Radek Pilař a další. Ani se nechce věřit, že nepočetná parta většinou učitelů dala všechno tak krásně dohromady, předznamenala charakteristikami jednotlivé dny z pohádkového týdne - a stačila přemluvit i počasí, starostu Ing. Matějku (výborného ochotnického herce) – a celou řadu dětí, lidiček, kmetů a tydlitátů ke spolupráci.
Po ročníku předzamenaném oním Bylo- nebylo, následoval ročník s názvem Ráj srdce a dny označené a naplněné díly Komenského, pak Hutkovo "...K čemu tam ta slunečnice je?", dále Zvony a zvonky, Za sedmero horami a sedmero řekami, Holduj tanci, pohybu, Hlavně nesmí býti smutno (to už pod patronací České komise UNESCO), dále jsme manifestovali, že Máme rádi zvířata, poselství KNIHA bylo už pod patronací Ministerstva školství ČR a jubilejní ročník Pohádky odjinud byl pod patronací Ministerstva kultury.
Také každý další ročník měl(a jistě bude mít) svou charakteristiku, názvy jednotlivých dní a hlavně své obecenstvo, tisíce návštěvníků, dětí i dospělých. Pořadatelé se vždy snažili a jistě budou snažit dál, aby ti lidé, děti a kmeti se dočkali onoho Kubínovského „Buďte blaženi“.
- Jaroslav Veselý -
Vše začalo Kubínovým Jičínem. Dnes už jen pár zasvěcených ví, že ač myšlenka festivalu tady jistě byla dlouho, ale o vzniku pohádkového festivalu se rozhodlo 6. listopadu 1990 v malé zasedačce ONV Jičín. Tehdy a tam se skupinka nadšenců rozhodla složit hold Karlu Jaromíru Erbenovi a jeho nálsedovníkům a předchůdcům. A teké si řekli, že by to byla velká škoda, kdyby pohádka, ten bujný koník nejen dětské fantazie, přestala lidi oslovovat.
V uplynulých ročnících jsme nejednou zažili fascinující splynutí pohádkového živlu s Českým rájem. Také hledání, spontánnost a nezbednost dětí i dospělých. A také jsme ovšem viděli i drobné naschválníčky. Svou nesmírnou nápaditost a životnost prokázali učitelé v nevšední možnosti působit na děti. Právě díky jejich souhře festival vykřesal tolik perliček ze dna, tolik netušených souvislostí a dovedností, že by na byl pyšný i sám Josef Štefan Kubín.
V krajině kolem Jičína žijí všechny Kubínovy postavičky - Krakonoš, čert Žahan a koza Hopajda, někde zpovzdálí se na to hemžení dívá poustevník Pomněj, čarodějka Durmanka, lapka Kahaj, hastrman Fousek a celá řada dalších postaviček pobíhá kolem.
Všechny pohádkové postavičky mají úžasnou schopnost rozmlouvat a festivalový týden přináší možnost uplatnit se. Kéž bychom v něm i nadále uměli překonat chvatný, plastikový, zkratkovitý a lacině blyštivý svět. Dovolte nám závěrem citovat toho, kdo nám byl inspirací a odrazovým můstkem: "A vidíte ty kopce a hory? A tamhle Trosky, ta krása! Vida, zvedly dva prsty, jako k přísaze: my tě nezradíme, rodný kraji."
- Jaroslav Veselý -
Festival „Jičín - město pohádky“ dospěl do dospělosti...
Počátky festivalu nejpohádkovějšího se datují do roku 1990, kdy nultý ročník byl v Jičíně zaznamenán jako „Kubínův Jičín“ - na paměť nestora našich spisovatelů, prvního pábitele a všestranné osobnosti - jičínského rodáka - Josefa Štefana Kubína.
I díky tomu a zásluhou probuzené občanské společnosti hlavně z řad pedagogů vznikl na sklonku léta 1991 dnes už i v zahraničí známý festival „Jičín - město pohádky“, pro nějž se vžila zkratka JMP. Hledal, hledá a nepochybně hledat bude rozumnou rovnováhu mezi rozvíjením tvořivých sil dětí v interakci s dospělými (nezapomínaje ani na seniory!). Nepochybně napomáhá růstu toho ušlechtilého v celé skupině, kterou základní filosofie akce oslovuje:“Vážení lidé, děti a kmeti“.Ve tvořivosti je podstatná priorita, zatím se dařilo vyhýbat se svodům blyštivosti a lacinostem mediálního věku a turbulentní doby klipovité a povrchní zábavy. Čím se mu to dařilo? Inu tím, že každoročně naplňuje to, co mu daly do vínku ony pověstné tři sudičky.
1) Aby byl nejen tento kraj v Českém ráji, ale i celé festivalové dění- pestré, všestranné, výstavní i putovní.
2) Aby se jen pasivně nezíralo, neposlouchalo a netleskalo, ale aby se každý mohl svobodně tvořivě projevit a ukázat co dovede.
3) Aby úsměv na tváři měli nejen zdraví, ale přes společenské hranice i ti méně šťastní, staří i mladí, přespolní i zdejší, ti tělesně i duchovně prostorově výraznější i s oněmi hubenějšími a dychtícími po ekologii duše.
Tato předsevzetí a mnohá další spolu s gejzírem nápadů se nonprofitním lidičkám dařilo naplňovat díky Nadaci JMP, Občanskému sdružení Ráj srdce ve spojení s tehdejším Okresním úřadem a Městským úřadem Jičín. Český ráj i české peklo mělo, mohlo, bývalo a bude odlišeno.
Tradici pomáhali vytvářet ti známí a nejznámější čeští herci, spisovatelé, zpěváci, soubory, hudebníci, malíři,sochaři, novináři, snílci i realisté. Hlavně ale lidičky a děti, spousty dětí. Střídaly se televize, radia, media všeliká. Nejméně 14 států zde prezentovalo své pohádkové úkazy a představení.
Zvířátka ve městě a vláčky romantickou krajinou Českého ráje, vážná sympozia jazykovědná i odborná kolokvia vědců . Smírčí kříž na hřbetu Veliše na paměť dvou martyrů- ubitého jezuity Burnatia a pro víru popraveného myslivce Tomáše Svobody- a jiné duchovní aktivity náboženské.
Zvony i zvonky tu zněly v trochu nerovném souboji s řinčením rytířů a halasů mnohdy nepatřičných. Ovšemže i politikové četní neváhali ukázat se, že souznějí s konáním a aktivitami tisíců lidí. Sportovci, ohněstrůjci, kulináři, fotografové, mnoho výstav a tydlitátů- těžko lze na malém prostoru těchto pár řádek přiblížit pro nezasvěceného. Více ovšem je už těch zasvěcených. Z krajů blízkých i vzdálených sem každoročně proudily zástupy školáčků, studentů i rodin s dětmi, aby si každý nalezl něco pro svou věkovou kategorii. Pro region nepochybný klad- ti malí se sem rádi vracejí- dokonce už i ti, kteří byli kdysi školáčky .Veškeré hemžení, divadlo veškerenstva věcí, školu hrou, obecné trojumění, bránu jazyků, listy do nebe i cestu světla často ukazovali tito první návštěvníci už i svým dětem.
Vykročit rázně, ve hře hledat zálibu, zhluboka dýchat a hlavně svobodně dýchat- to vše se konečně učí ti mladší od starších, děti od kmetů a navzájem. Dozvědět se, kde je ráj srdce, k čemu je slunečnice, co je za sedmero horami a řekami, jak bylo či nebylo. Holdovat tanci a pohybu, hlavně aby nebylo smutno- i mít rádi zvířata. Vnímat poselství knihy a předků, to, že jsou i pohádky odjinud. Loučit se s nadějí, že příští ročník bude tak obsažný a krásný , tvůrčí dílny tak rozmanité, nadšenci a donátoři tak pilní a počasí- i to v duši dětské i dospělácké- příjemné nebo snesitelné. Nespornou předností festivalu je to, že se v prvních deseti ročnících střídali každoročně prezidenti, odpovědní za kreativitu a náplně čím dál četnějších pořadů, v posledních letech po jmenování výkonné ředitelky JMP Věry Rychterové tuto osobitost do týdne pohádkových aktivit vkládají střídající se dramaturgové.
Nejsou to zdaleka všechny aktivity výše označených občanských iniciativ. Přednášky, koncerty, plesy a dětské karnevaly, obnovení tradice Dne matek, Valdštejnských dnů, zájezdy za partnerskými subjekty do Holandska a Německa. Organizování zájezdů souborů do Prahy, Vánoční trhy a živý Betlém. Vydávání pohádkových novin, každoroční oceňování kulturních počinů v okrese- Jivínský Štefan a mnohé další. A jsme vlastně zase na začátku. U Josefa Štefana Kubína, který vdechl pohádce snivost a rozmanitost, čtveráctví a vtip, dobromyslnost i furiantství a koneckonců i vědeckost a hlavně - českost.
V osmnácti letech bývá člověk dospělý. Festival JMP dospěl v roce 2008 svým už osmnáctým ročníkem...
Od 9. do 14. září 2008, proběhl v Jičíně pohádkový festival s podtitulem KDYŽ SE ČERTI ROJILI
za účasti tisíců lidí, dětí i kmetů. Byl obsažný, úspěšný,bohatý a tvořivý zejména v četných dílnách. Poprvé tu byly velké sochy z písku, čerti a čertice byli všudypřítomní. Někdy snad trochu méně hluku by neškodilo. Na dvě stovky pořadů bylo také až dost. Regionální tečkou – i díky dramaturgyni Aleně Pospíšilové- byla čertovská svatba v Malechovicích, kam většinu účastníků svezl parní vláček. A ovšem ohňostroj v Jičíně - jaksepatří na oslavu plnoletosti festivalu. Čertovské sršení mezi představiteli města Jičína a nositelem autorských práv a zakladatelem festivalu - nadačním fondem JMP se snad do budoucna také vyřeší ke spokojenosti všech!
JUDr. Jaroslav Veselý, jeden ze zakladatelů akce